Thursday, January 12, 2012

Garth Nix - Pan Pondělí

"Artura Penhaligona zachrání před smrtí klíč ve tvaru hodinové ručičky. Společně s klíčem ale přichází epidemie vyvolaná prapodivnými tvory z jiné dimenze a Arturův vysněný svět se ocitá v nebezpečí. Cizinec jménem pan Pondělí, jeho pomstychtiví poslové se zakrvácenými křídly a armáda Uchvatitelů s psími hlavami se nezastaví před ničím, aby získali klíč nazpět, i kdyby to mělo znamenat smrt Artura a zkázu všeho kolem něj. Zoufalý Artur se vydává do tajuplného domu – domu, který vidí jen on sám. Musí rozkrýt tajemství klíče a objevit svůj skutečný osud."
- Anotace z Goodreads


Ozubené hodnocení: 
Hodnocení obálky: 

Čtenářský deník obsahuje spoilery.

Artur Penhaligon je astmatik, který se právě přestěhoval do nového města. Avšak hned první den neproběhne tak, jak by měl normální školní den proběhnout. Artur při hodině tělesné výchovy málem zemře kvůli astmatickému záchvatu, ale zachrání ho pomoc spolužáku a ještě jedna, o hodně důležitější věc.... Klíč. Věc, která vypadá jako hodinová ručička.
Zjevil se mu totiž pan Pondělí se svým věrným sluhou Kýchalem. Kýchala však posedla část Vůle Zakladatelky. Přinutila ho, aby poradil panu Pondělí, že má Klíče - menší i větší - předat dítěti z druhořadé říše, který je na krajičku smrtí. Po smrti totiž klíč dostane zase pan Pondělí. Avšak po předání menšího Klíče začíná mít pan Pondělí podezření. Uvědomí se, že něco je špatně. A tady začíná celý příběh.....

Knížka se mi moc líbila... Líbily se mi ty steampunkové detaily... Ty příšery... Prostě dokonalé! Psi v cylindrech :D :D U toho jsem se nasmála...

Připravila jsem si jednu ukázku, která není nic zvláštního.. Ale když jsem tyto odstavce četla, uvědomila jsem si: Toto je ta správná ukázka... Úžasná! A taková steampunková!! :D  A přesně pro to mám strašně velkou slabost :)
Komisář se narovnal a pomalu si odšrouboval pravou ruku. Zastrčil si ji za opasek, potom si z kabátu vytáhl ruku o mnoho podivnější. Tato neměla prsty, jen široké ostří jakoby ze sekáčku na maso. Našrouboval si ji na zápěstí. Jakmile pevně držela, sekáček se rozechvěl a tak rychle rozkmital, že z něj byla jen ocelová šmouha.
Komisář se opět předklonil a přiblížil zbraň k Arturovu zápěstí. Chlapec vykřikl, ale než stačil něco udělat, nebo se ho dotkla čepel, Klíč mu z nenadání vystřelil z ruky jako šíp. Vnořil se komisaři do hrudní kosti, vyletěl mu ze zad a vrátil se Arturovi do ruky.
Nevyřinula se žádná krev. Komisařovu tvář opanoval lehce zmatený výraz. Vstal a ustoupil a odněkud z těla se mu ozvalo skřípění ozubených převodů. Potom se mu zevnitř roztrhl modrý kabát a z hrudi mu zůstala ochable viset rozbitá pružina. Tu hned v zápětí následovalo rachocení spršky ozubených koleček, která se vysypala za zničenou pružinou a dopadla na zem.
Komisař pomalu sklopil hlavu, aby se na sebe podíval, pozvedl nezměněnou ruku, aby se dotkl hrudi, potom strnul a z koutků očí a z úst se mu vyřinul slabý čůrek stříbrné tekutiny.
Bylo ticho.
- str. 138

1 comment:

  1. Včera jsem ji hledala v knihovně, Nixe mám moc ráda a už dlouho si chci tohle přečíst. Samozřejmě chyběl opět jenom první díl, takže mám smůlu :D

    ReplyDelete